Historie

Tato terapeutická technika je známá též pod názvy thajsko-jógová masáž, Nuad Bo Rarn (starodávná thajská masáž) a Nuad thai.

Kořeny thajské masáže sahají do Indie do doby před 2500 lety. Zmínky o tomto masážním umění byly uvedeny v pálijských spisech théravádové školy buddhismu ze 17. století. Výjevy z těchto písemností najdeme v thajském chrámu Wat Pho v Bangkoku. V 19 st. je nechal Král Rama III. vytesat do kamenů umístěných přímo v chrámových zdech.

Tato terapeutická technika vychází z indické lékařské tradice, která se nazývá ájurvéda, česky nauka nebo věda o životě (překlad ze sanskrtu: ájur-život, véda-vědění). Jednoduše řečeno se tato medicína zabývá tím, jak správně udržovat zdravý životní styl vhodnou stravou, tělesným a duchovním cvičením.

Zakladatelem thajské masáže byl velmi vážený a uznávaný ájurvédský lékař a velký jogín Shivago Komarpaj, který je dodnes uctívaný v celém Thajsku. Masáž se stala součástí tradiční thajské medicíny. Jde o starověké léčitelské umění dříve provozované výhradně v thajských buddhistických chrámech, kde se po staletí vyvíjely různé přístupy, techniky a styly. Běžně se učení předávalo z učitele na žáka, nebo v rodinách z generace na generaci. Za zmínku stojí také velmi nedostupné tradice horských kmenových vesnic.

V současné době existují dva hlavní styly - severní a jižní. Hlavním střediskem pro výuku severního stylu je město Chiang Mai, kde je nejvíce škol. A právě tady se nachází i Sunshine, kde jsem se také učil. Pro jižní styl je nejznámější institucí pro výuku chrámová škola Wat Pho v Bangkoku.

Jednotlivé styly se od sebe liší technikou provedení. Uvádí se, že jižní styl je razantnější, provádí se v rychlejším tempu a využívá více protahovacích technik. Severní styl se hlavně soustředí na opracování energetických linií a charakterizuje ho spíše pomalé a plynulé tempo....Většina masérů si  jednotlivé techniky různě přizpůsobuje a kombinuje. Velká pozornost je také  přikládána přístupu maséra a koncentraci při práci.